Teplotní přístroje jsou podmnožinou širší kategorie přístrojů; běžné příklady zahrnují teploměry, záznamníky teploty a vysílače teploty.
Přístroje pro měření teploty lze na základě metody měření rozdělit do dvou hlavních kategorií: kontaktní a bez{0}}kontaktní. Přístroje kontaktního-typu jsou obecně jednoduché, spolehlivé a nabízejí vysokou přesnost měření. Protože však snímací prvek vyžaduje dostatečnou výměnu tepla s médiem k dosažení tepelné rovnováhy, dochází k časovému zpoždění v měření; navíc je nelze kvůli materiálovým omezením týkajícím se vysoké-teplotní odolnosti použít pro extrémně vysoké-teploty. Bez{7}}kontaktní přístroje měří teplotu na základě principů tepelného záření; snímací prvek se nedotýká média, což umožňuje široký rozsah měření bez horního limitu. Neruší teplotní pole měřeného objektu a obecně nabízejí rychlejší doby odezvy. Jsou však citlivé na vnější faktory, jako je emisivita objektu, vzdálenost měření, kouř, prach a vlhkost, což může vést k větším chybám měření. Mezi běžné kontaktní-typy přístrojů patří tekuté-ve{13}}skleněné teploměry, bimetalové teploměry, termočlánky a odporové teplotní detektory (RTD), zatímco infračervené teploměry a infračervené termokamery představují nekontaktní{14}}přístroje.
Přístroje pro měření teploty se obvykle dělí na primární a sekundární přístroje. Primární přístroje obvykle zahrnují termočlánky, RTD, bimetalové teploměry a místní indikátory teploty. Sekundární přístroje obvykle zahrnují záznamníky teploty, snímače teploty, displeje teploty, regulátory teploty a vysílače teploty. S technologickým pokrokem se funkce sekundárních nástrojů stávají stále integrovanějšími a inteligentnějšími; například inteligentní digitální teploměry/záznamníky kombinují funkce snímání, zpracování signálu, zobrazení, ukládání dat a komunikační schopnosti do jedné jednotky, zatímco inteligentní měřicí a řídicí přístroje nabízejí více funkcí, jako je zobrazení, ovládání, přenos signálu, komunikace a univerzální vstup signálu.
